Dostávám maily od různých bookingových agentur. Ani nestíhám procházet všechny nabídky, je jich prostě tolik a já jsem líná lemra. Ale jakmile posílá něco Vincent z Odyssey booking, obvykle se vyplatí si dát tu práci a mail si pořádně prečíst. Vincent má totiž čuch na zajímavý kapely. Nedávno posílal Golden Void Států, schválně jsem si je poslech....a složil jsem se jak Lego.
Fakt mě to začalo bavit. Po jednom poslechu týhle desky jsem si zcela přesně pamatoval hned několik charakteristických zpěvových linek a kytarových melodií. Úplně jsem tomu propadnul. A přitom to není žádná laciná a prvoplánová muzika, která se vám nabízí jak nejstarší šlapka. Naopak melodie se vůbec nemaj potřebu vetřit do vaší přízně. Jenom tak nevzrušeně plynou kolem vás jakoby to takhle ve světě bylo odjakživa. Tenhle kvartet má svý nástroje v malíku a dost přesně víc, co a kdy sdělit. Především kytara to celý vytáhla hodně nahoru. Golden Void dokážou spustit pěknej stoner rockovej vypalovák, ale jinak se drží v mantinelech zadumanýho psychedelickýho space rocku, ze kterýho podnikaj výlety třeba k jazzu nebo až k folku. Tahle muzika se nadejchala toho zvláštního halucinogeního odéru šedesátejch let, ale s takovou dávkou podmanivý melancholie, že vás to zabrzdí i uprostřed hektickýho dne v centru Prahy. Trochu mi to připomíná mix Hawkwind, když zrovna nebyli na největším tripu století. Ostatně podle songu Hawkwind se kapela Golden Void taky jmenuje. A taky tam hraje Isaiah Mitchell z Earthless...Dobře, říct tyhle dvě věci, moh jsem si celej elaborát ušetřit. Takže tak.
Ještě jsem chtěl zmínit, co mě na týhle desce baví asi nejvíc. Kromě songu Curve je celý album takový pomalejší a nikam nepospíchá. Přitom vůbec nemám ani na moment pocit, že by se to všechno neúměrně protahovalo a já se nudil. S Golden Void ten čas tak hezky plyne.
Má oblíbená písnička (jedna z mnoha):
Žádné komentáře:
Okomentovat