Áááách, Permanent Waves! Jsem ročník 1985, takže rockový usmrkanec, kterej si o zlatejch letech rock´n´rollu může nechat akorát vyprávět. Jedno si ale musíme vysvětlit hned zkraje. Desku "Permanent Waves" z roku 1980 mám zařazenou mezi nejdůležitějšími deskami svýho života. Fakt, nekecám! I někdo jako já to tak může mít...
Kanadský progresivně rockový trio Lifeson-Lee-Peart bylo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let na vrcholu. Tedy alespoň podle mě. Desky "Hemispheres" nebo "Moving Pictures" mám rád, uznávám, že jde o mimořádné záležitosti. Deska "Permanent Waves" je ale naprostej skvost. RUSH tady zúročili dosavadní odehraný roky, naládovali svý nejsilnější zbraně a do osmdesátek nevstoupili, ale rovnou se do nich vřítili jak vichřice.
Tohle album jsem dostal ve čtrnácti. K dnešnímu dni ho vlastně poslouchám nějakých dvanáct let. A síla týhle desky spočívá především v tom, že i po těch letech mám pořád co objevovat. Šest písniček je nadupanejch po strop nápadama. Tolik melodií, nálad, muzikantskejch fines by stačilo jinejm kapelám na celou kariéru. A když vám dojde, že přes tu technickou preciznost týhle trojice šílenejch multiinstrumentalistů jde pořád o obyčejné písničky, jste na kolenou. Refrény se vám zařežou do palice, i když se tam zrovna zemitá kytara přetahuje s vesmírnejma klávesama, zatímco Geddy v pozadí montuje jednu chytrou basovou linku za druhou a Neil pouští do bicích jazzový breaky. Povidám: tohle album je určitě v TOP10 mých nejoblíbenějších rockových desek.
Je potom naprosto pochopitelný, že jsem si časem tohle geniální album obstaral na vinylu. Výjimečná deska chtěla výjimečnou edici. Proto mám raritnější japonský vydání. Mezi bláznama z internetovejch aukcí klenot. Howgh
Žádné komentáře:
Okomentovat