Blíží se konec března a já mám asi jasno o koncertu roku 2013. První červencovej den zahrajou v Praze Neurosis. Upřímně v mým žebříčku nejlepších kapel na světě neexistuje moc jmen, který by koncert Neurosis dokázaly překonat. No stejně většina z nich už ani nehraje hehe....
V týhle souvislosti bych rád napsal pár řádků o mým vztahu k týhle neskutečný kapele jménem Neurosis. Předesílám, že nechci psát žádnou chytrolínskou recenzi na jejich tvobu, přesvědčovat vás, jak jsem odborník na jejich tvorbu apod. Má to celkem prostej důvod. Jestli totiž existuje nějakej extra tvrdej šutr na vylámání všech zubů i toho sebechytřejšího hudebního kritika, pak nese jméno Neurosis. Každá deska se natolik vymyká běžnejm standardům svý doby, že není možný na ní uplatnit žánrový škatulky a podobný laciný berličky hudebních rejpalů. Takže ani já se v tom nebudu moudroprdsky vrtat.
Neurosis prostě jsou pro mě jednou z nejvíc hard-listening (jako opak easy-listening, rozumíme?) kapel na světě a nic vám nedaj zadarmo. S hudebním rozborem Neurosis ve stylu "co tím chtěl básník říci..." si můžete tak akorát vystlat pelech svý kočky. Myslim si, že v jejich případě je v tom každej sám za sebe. Každej z nás vstupuje do světa Neurosis jinou bránou a každej z nás tam prochází jinou a ne zrovna příjemnou krajinou. Jak tohle chcete popsat, aby vás okolí stoprocentně pochopilo? Možná proto zásadně nečtu recenze na Neurosis, protože mi stejně nic neřeknou. Vždycky to nechávám přímo na Scottovi a spol., aby mi ukázal další dílek ze skládačky svýho zvláštního vesmíru. Jak to pochopím je už na mě.
Moje první seznámení s Neurosis se jmenuje The Eye Of Every Storm. Rok 2004. Tady to všechno začalo. Osobně věřím, že tahle deska je zhudebněnej déšť. Od jemnýho mrholení až po totální slejvák. Možná to je spojený, že tahle deska působí jako duševní očistec. Smeje to ze mě veškerý sračky všedního života. Žádná deska se v mý duši neprokopala tak hluboko. Klenot mezi mejma životníma deskama. Osobně nesnáším pateticky bláboly, ale v tomhle případě jsem si prostě nemoh pomoct. Neurosis mě zasáhli jako žádná jiná kapela. Howgh.
Žádné komentáře:
Okomentovat