Maserati jsou skutečnej fenomén. Jedinečná kapela, ke který se ani na dostřel nikdo nemá šanci přiblížit. Teda z mýho pohledu určitě ne. Ukažte mi jedno jméno, který hraje aspoň trochu podobně. Zamiloval jsem si jejich předchozí desku Pyramid of the sun, která byla vážně super. A miluju i starší věci. Nevzpomenu si na jméno, ale je tam ten obrovskej hit Monoliths. Kromě zvláštních kytar už od začátku ulítávám na jejich strojově přesnejch bubnech, který dřív mistrně obsluhoval Jerry Fuchs, než nešťastně spadnul do výtahový šachty a zabil se...
Každopádně i tak strašný neštěstí dokázali Maserati ustát a loni se vytasili s deskou, která vlastně všechny předcházející položky v diskografii nechává daleko za sebou. Lakonickej název VII je prosím synonymum pro suprový album. Veškerý důležitý ingredience zůstaly zachovaný - zvonivý kytary koketujou s decentní elektronikou. Stabilně nejsilnější zbraň kapely má pořád neměnnou účinnost. Mluvím o rytmice. Jestli nějaká kapela skutečně stojí a padá na rytmický sekci, pak to jsou Maserati. Na týhle muzice se zrno odděluje od plev a ukazuje se, kdo jen trapně frajeří a kdo na to skutečně má. A Maserati na to maj jak sviň. Takhle skvělou basu+buben jen tak neuslyšíte. Oba nástroje jsou sehraný jak siamský dvojčata. Makaj jak nejspohlevější stroje a vytvářej tak veledůležitej základ pro kytarovo-klávesový sonický obrazy. A pozor - v songu Solar Exodus zazní dokonce zajímavej robotickej skorozpěv. No ale největší fór týhle desky je v tom, jak chlapci svoje nápady poskládali za sebe. Všechno na sebe plynule a přirozeně navazuje a já mám důvodný podezření, že VII je koncepční záležitost. Nevím to ale jistě, fyzickou podobu alba nemám, nijak jsem to podrobně nestudoval. Doufám, že si to nastuduju z vinylu nejpozději 14. dubna na Dobešce;) Týhle kapele to prostě maká. Žijeme ve zlatý éře Maserati. A já si to setsakramensky vážím.
Žádné komentáře:
Okomentovat