Diskografii Moon Duo mám naposlouchanou do poslední noty. Fakt. Znám detailně všechny písně, a to včetně hitovek z obskurních splitů a kompilací. Proto jsem netrpělivě vyhlížel čerstvý nášup v podobě desky Shadow Of The Sun.
Abychom měli od začátku jasno: jestli někde zakládají fanklub Ripleyho Johnsona, podávám si okamžitě přihlášku. Nicméně i přes tuhle fanouškovskou zaslepenost je třeba objektivně říct, že to ten fousatej chlápek zase zmáknul. Nový album Moon Duo je opět totální hudební trip. Ripley má evidentně stále dost ingrediencí, aby ve svý kuchyni uvařil tak hustou psychedelickou mlhu, že neuvidíte na krok.¨
Na Shadow Of The Sun dostanete klasickou přehlídku zkouřenýho minimalismu, kterej v Suicide rytmu žene kupředu strojovej bubeník. Oproti starší tvorbě přidali Moon Duo pěknou dávku syntezátorů a samplů (ne že by tam nebyly už dřív), který se chytře proplétají kolem hlavním linky. Pozorně poslouchejte, některý zvuky tam zazní třeba jen dvakrát. Podobný drobnosti v hudbě bez ironie miluju.
Z desky nápadně vyčnívá především čtvrtá „Zero“, která je výlet do temnýho synth popu. Za zmínku stojí taky závěrečná „Animal“ (jinak taky první singl), patrně nejtvrdší song z celý desky, který mi strašně moc evokuje Suicide v největší palbě. Celkově to prostě šlape jako vždy. Klasický Moon Duo.
Potíž ovšem nastává, když vám dojde, že chcete něco víc. Tohle přesně potkalo mě. Kapelu už dřív doplnil živý bubeník John Jeffrey, který to na koncertech skvěle nakopává (ověřeno z první řady). Často jsem si proto představoval, jak asi ovlivní zvuk Moon Duo na studiový nahrávce. Nestalo se nic. Zvukovou stěnu týhle specifický kapely neprorazil ani on. Tak třeba příště?
Abychom měli od začátku jasno: jestli někde zakládají fanklub Ripleyho Johnsona, podávám si okamžitě přihlášku. Nicméně i přes tuhle fanouškovskou zaslepenost je třeba objektivně říct, že to ten fousatej chlápek zase zmáknul. Nový album Moon Duo je opět totální hudební trip. Ripley má evidentně stále dost ingrediencí, aby ve svý kuchyni uvařil tak hustou psychedelickou mlhu, že neuvidíte na krok.¨
Na Shadow Of The Sun dostanete klasickou přehlídku zkouřenýho minimalismu, kterej v Suicide rytmu žene kupředu strojovej bubeník. Oproti starší tvorbě přidali Moon Duo pěknou dávku syntezátorů a samplů (ne že by tam nebyly už dřív), který se chytře proplétají kolem hlavním linky. Pozorně poslouchejte, některý zvuky tam zazní třeba jen dvakrát. Podobný drobnosti v hudbě bez ironie miluju.
Z desky nápadně vyčnívá především čtvrtá „Zero“, která je výlet do temnýho synth popu. Za zmínku stojí taky závěrečná „Animal“ (jinak taky první singl), patrně nejtvrdší song z celý desky, který mi strašně moc evokuje Suicide v největší palbě. Celkově to prostě šlape jako vždy. Klasický Moon Duo.
Potíž ovšem nastává, když vám dojde, že chcete něco víc. Tohle přesně potkalo mě. Kapelu už dřív doplnil živý bubeník John Jeffrey, který to na koncertech skvěle nakopává (ověřeno z první řady). Často jsem si proto představoval, jak asi ovlivní zvuk Moon Duo na studiový nahrávce. Nestalo se nic. Zvukovou stěnu týhle specifický kapely neprorazil ani on. Tak třeba příště?
