čtvrtek 31. července 2014

Rose Windows na Sedmičce

Včera jsem viděl Rose Windows na Sedmičce. Strašně moc jsem se na koncert těšil, protože jsem si jejich debutový (!) album zamiloval. Nadějná kapela se Seattlu a na Sub Popu. Nakonec to ale nefungovalo, jak bych očekával. 


Pokud dělaj koncert Silver Rocket, vždycky si poslechnu, o co se jedná. Protože se to prostě vyplatí - SR maj čuch na zajímavou muziku. A určitě v tom nebudu sám. Pro SR musí bejt fajn, že si vychovali jádro oddanejch návštěvníků, který přijdou na koncert, ať už je to noise nebo hipízárna.

Myslím, že právě status Silver Rocket má nemalej podíl na tom, že uprostřed léta zamířilo na Sedmičku tolik lidí - nevím, kolik jich bylo, třeba sto? Ale abych nekřivdil kapele, na Sedmičku přišlo taky tolik lidí, protože Rose Windows jsou zkrátka geniální. Z desky zněj úchvatně - obrovská zásobárna úchvatnejch nápadů, hipízárna jak blázen a přitom strašně současný, precizní aranžerská práce, která dokázala propojit dvě kytary, flétnu a hammondky, a to všechno se špičkovou produkcí Randala Dunna, kterej myslím dělal kapely typu Goatsnake, Sunn O))), Boris apod. (docela úlet).



Každopádně naživo...to na mě moc nefungovalo. Jasně všechno perfektně zahraný a zazpívaný (klobouk dolů před zpěvačkou), ale nějak mě to nechytlo. Teda... bavilo mě to, ale nenakopalo mi to zadek, jak jsem v hloubi duše předpokládal. Možná jsem měl jen obrovský očekávání po té, co jsem si zamiloval album. Možná to bylo absencí předkapely, která by mě "rozehřála". Možná to bylo vlažným začátkem songů z EP, který nemám naposlouchaný. Možná to bylo tím, že naživo měli o něco jinačí zvuk než z desky (ale přehraj tak skvěle produkovanou desku na 100% že jo...). Možná to bylo tím, že jsem si to album úplně nenaposlouchal celkově. Možná to bylo mou únavou. No nevím. Prostě ta chemie nezafungovala, nějak jsme se s Rose Windows nemohli sejít na stejný vlně. Nicméně zas musím uznat, že když zahráli Wartime Lovers nebo Native..., měl jsem trošičku husí kůži. Tak možná si to příště víc nastudovat, nemít nějaký přehnaný představy a přijmout to tak, jak to je? Třeba.

Kdo ví, třeba až se uvidíme příště, budeme si rozumět líp, hm? Každopádně jsem hned po koncertě zamířil z deskám, protože mít tak suprovou muziku ve sbírce vinylů považuju za bezpodmínečně nutný. Tak aspoň že tak...

čtvrtek 3. července 2014

Provázanost jedný scény

Pokud nějaká oblast stojí za nekonečný zkoumání po hudební stránce, pak je to určitě východní pobřeží USA a města jako Washington, Boston nebo New York. Z těhlech měst pochází pár mých velmi oblíbených interpretů: Ted Leo, French Toast, Fugazi atd. A fascinuje mě provázanost zdejší....asi scény (?!).

Zleva: James Canty, Amy Farina a Ted Leo. Konec devadesátek jak lusk


Ted Leo má kapelu Ted Leo and the Pharmacists. V této kapele s ním hraje James Canty, což je rovněž kytarista z mých oblíbených French Toast (a taky The Make-up atd.). Minimálně jednu desku The Pharmacists produkoval Jamesův bratr Brendan Canty, což je jinak bubeník Fugazi. Ve Fugazi hraje Ian MacKaye. Přítelkyně Iana je Amy Farina, která hrála na bicí v The Pharmacists na úplným začátku. Tehdy tam hrála také Jodi V.B., jinak přítelkyně Teda Lea, která má jinak za sebou zkušenost v kapele The Secret Stars, kde hrála s Geoffem Farinou, což je starší bratr Amy Fariny. Ten zas hrál pro změnu v Karate. A letos jsem ho viděl v kavárně Potrvá naživo. Jako jedinýho z celý týhle plejády super muzikantů. Prozatím.

Pharmacists, 90. léta. Zleva: Ted Leo, Jodi Leo, Amy Farina


Pomalu by to chtělo nějakej graf. Nemyslíte?

Aby v tom byl malej bordel, dám sem další super kapelu. The Evens. MacKaye a Amy Farina dohromady.

PS: Ted Leo tu dostane speciální prostor. V mým životě asi neexistuje důležitější interpret než právě tenhle chlápek.