Včera jsem byl na Black Sabbath. Tyvole prostá věta, ale jsem fakt pyšnej, že ji můžu napsat. Klidně budu pateticky přehánět, ale já jsem prostě byl u toho. Kapela, kterou fanaticky uctívám od třinácti, stála přede mnou pár desítek metrů. Bylo kouzelný vidět skutečný legendy, který byly slavný a zdrogovaný ještě dřív, než ty jsi byl na světě. Přijde mi to jako obrovský štěstí, že 45 let od vzniku kapely je pořád reálný vidět jádro kapely na pódiu.
Takže důvody, proč pražskej koncert Black Sabbath byl pro mě životním koncertem:
01) místa - seděli jsme na strašně u pódia, takže jsme krásně viděli. Moh jsem si takřka sáhnout na skutečný legendy. Slzička ukápla, když jsem v backstagi zahlíd Geezera Butlera, jak si bere basu.
02) lidi - bylo tam hodně lidí, ale v našem sektoru minimum, což bylo rozhodně příjemný. Nemuseli jsme se s nikým přetlačovat nebo handrkovat o místo.
03) předkapela - žádná blbost, ale více než slušný Uncle Acid & The Deadbeats z labelu Rise Above. Tomu říkám super support.
04) žádný hvězdný manýry - dohrála předkapela a za deset minut hráli Black Sabbath. Přitom by si mohli dovolit na sebe nechat čekat hodinu a já bych jim to i odpustil. Měli jsme místa na Geezerově straně pódia. Když jsem viděl Geezera, jak si v zákulisí bere basu, chtělo se mi brečet štěstím...
05) začátek koncertu - na úvod sirény a War Pigs (šel jsem do kolen), po který následovala Into The Void. Chápeš? Ve třinácti to posloucháš na kazeťáku a ani na to nesmyslíš, že bys je viděl naživo, protože je to tak strašně vzdálený. Protože je to prostě kapela číslo jedna, která to položila důležitej základní kámen. Je tedy možný vůbec vidět polobohy naživo?
06) set - nebyl vystavěnej stylem "zahrajeme hlavně novinku, kterou proložíme klasikou". Bylo to přesně naopak.
07) první dvě desky - Kromě novinky, která je podle mě povedená, hráli songy převážně z prvních dvou desek. Z prvních dvou desek! Výjimkou byla akorát Children Of The Grave z Volume 4, pak Into The Void z Master Of Reality. A taky překvapivě Dirty Women z Technical Ecstasy.
08) hity - Nepamatuju si pořadí, ale hráli Snowblind, Behind The Wall Of Sleep, Fairiers Wear Boots, Black Sabbath, N.I.B., Snowblind, Rat Salad (s příslušným bubenickým sólem), Children Of The Grave, Iron Man, Paranoid. Dokážu jim odpustit, že nehráli Sweet Leaf, Never Say Die nebo Wizard.
09) sabbath bloody sabbath - otvírák z mý nejoblíbenější desky nehráli celej, ale použili ho jen jako intro k Paranoidu. Ale na infarkt mi to bohatě stačilo.
10) paranoid a iron man - když hrajou slavný kapely svý největší hity, vždycky je mi trošku trapně. Ale když dali Sabbati tuhle klasiku, asi mi něco spadlo do oka...jestli mi rozumíte.
11) nový songy - hráli asi čtyři kusy z novinky. Neznám názvy, ale došlo určitě na God Is Dead a Age Of Reason. Dokonale mi pasovaly ke starejm kusům. "Třináctka" je prostě návrat ke kořenům, naživo mi to došlo.
12) rozjařený stařík - Ozzy je vtipnej patron. Ale energie má zřejmě pořád dost. Fascinovalo mě, že si celej koncert vystačil s prostým konstatováním "I can´t fucking hear you"...a lidi mu to žrali i s navijákem.
13) úsměvy - je to drobnost, ale bylo hezký vidět interakci v kapele, která se na sebe celej večer usmívala.
Možná mě časem napadnou ještě další důvody. Z koncertu jsem si však odnes jednu hlavní myšlenku. Chci Black Sabbath vidět znova. No matter when or where...
PS: Zážitek z Black Sabbath by dokázal dorovnat (ne přebít) jen jeden koncert - Cream.
 |
| Zdroj: radiobeat.cz |
Takže důvody, proč pražskej koncert Black Sabbath byl pro mě životním koncertem:
01) místa - seděli jsme na strašně u pódia, takže jsme krásně viděli. Moh jsem si takřka sáhnout na skutečný legendy. Slzička ukápla, když jsem v backstagi zahlíd Geezera Butlera, jak si bere basu.
02) lidi - bylo tam hodně lidí, ale v našem sektoru minimum, což bylo rozhodně příjemný. Nemuseli jsme se s nikým přetlačovat nebo handrkovat o místo.
03) předkapela - žádná blbost, ale více než slušný Uncle Acid & The Deadbeats z labelu Rise Above. Tomu říkám super support.
04) žádný hvězdný manýry - dohrála předkapela a za deset minut hráli Black Sabbath. Přitom by si mohli dovolit na sebe nechat čekat hodinu a já bych jim to i odpustil. Měli jsme místa na Geezerově straně pódia. Když jsem viděl Geezera, jak si v zákulisí bere basu, chtělo se mi brečet štěstím...
 |
| Zdroj: radiobeat.cz |
05) začátek koncertu - na úvod sirény a War Pigs (šel jsem do kolen), po který následovala Into The Void. Chápeš? Ve třinácti to posloucháš na kazeťáku a ani na to nesmyslíš, že bys je viděl naživo, protože je to tak strašně vzdálený. Protože je to prostě kapela číslo jedna, která to položila důležitej základní kámen. Je tedy možný vůbec vidět polobohy naživo?
06) set - nebyl vystavěnej stylem "zahrajeme hlavně novinku, kterou proložíme klasikou". Bylo to přesně naopak.
07) první dvě desky - Kromě novinky, která je podle mě povedená, hráli songy převážně z prvních dvou desek. Z prvních dvou desek! Výjimkou byla akorát Children Of The Grave z Volume 4, pak Into The Void z Master Of Reality. A taky překvapivě Dirty Women z Technical Ecstasy.
08) hity - Nepamatuju si pořadí, ale hráli Snowblind, Behind The Wall Of Sleep, Fairiers Wear Boots, Black Sabbath, N.I.B., Snowblind, Rat Salad (s příslušným bubenickým sólem), Children Of The Grave, Iron Man, Paranoid. Dokážu jim odpustit, že nehráli Sweet Leaf, Never Say Die nebo Wizard.
09) sabbath bloody sabbath - otvírák z mý nejoblíbenější desky nehráli celej, ale použili ho jen jako intro k Paranoidu. Ale na infarkt mi to bohatě stačilo.
10) paranoid a iron man - když hrajou slavný kapely svý největší hity, vždycky je mi trošku trapně. Ale když dali Sabbati tuhle klasiku, asi mi něco spadlo do oka...jestli mi rozumíte.
 |
| Zdroj: ireport.cz |
11) nový songy - hráli asi čtyři kusy z novinky. Neznám názvy, ale došlo určitě na God Is Dead a Age Of Reason. Dokonale mi pasovaly ke starejm kusům. "Třináctka" je prostě návrat ke kořenům, naživo mi to došlo.
12) rozjařený stařík - Ozzy je vtipnej patron. Ale energie má zřejmě pořád dost. Fascinovalo mě, že si celej koncert vystačil s prostým konstatováním "I can´t fucking hear you"...a lidi mu to žrali i s navijákem.
13) úsměvy - je to drobnost, ale bylo hezký vidět interakci v kapele, která se na sebe celej večer usmívala.
Možná mě časem napadnou ještě další důvody. Z koncertu jsem si však odnes jednu hlavní myšlenku. Chci Black Sabbath vidět znova. No matter when or where...
PS: Zážitek z Black Sabbath by dokázal dorovnat (ne přebít) jen jeden koncert - Cream.
