Minulej týden jsem se k přidání dalšího článku vůbec nedostal, protože jsem měl jiný starosti - mimo jiného jsem se o víkendu zboural jak carskej důstojník. A taky jsem dopisoval nějaký články jinam a podobně.
“I will suffer no evil. My guitar will guide me through.” (Earth Rocker)
Je několik věcí, který mě bavěj na Clutch. Zaprvý vokál, kterej je tak drzej a frajerskej, že se vám z toho srolujou ponožky. Clutch vždycky stáli na výborným vokálu, kterej si vybojovává cestičku pomocí silnej melodickejch linek. Díky specifickýmu vokálu je prakticky mizivá šance, že byste si mohli Clutch s někým splést. Neil Fallon je prostě trademark týhle kapely.
Druhou hodně specifickou věcí je rytmika. Výbornej bubeník a výborná basa jsou perfektně seřízená a promazaná strojovna týhle výborný kapely. Každej virbl a každej tón prostě dokonale sedí.
No a korunuje to kytara, která sype z rukávu jeden chytrej stoner riff za druhým. Nejsou to žádný tuctovky. Pěkně v souladu s chytrou rytmikou a silným vokálem vznikaj naprostý hymny. Tahle kapela prostě umí.
No a přesně vo tom je nová deska Earth Rocker, která odkazuje na to nejlepší období kolem Blast Tyrant. Možná to je jenom tím, že poslouchám zároveň novinku a Blast Tyrant, ale fakt mi přijde, že si strejdové pustili starý songy a nechali se inspirovat. Earth Rocker maká jak svině. Stačí titulní song na ukázku?
